S Odinem trávíme teď nejvíce času, lépe řečeno alespoň nějaký čas od doby dětství. Musím však říct, že si nevzpomínám na rozhovor, který by šel více do hloubky. Debaty jsou často povrchní ale nikdy se nerozvinou hluběji.

Rád bych dal příklad jedné diskuze v autě. Řešili jsme Odinův pohled na věc z ninjutsu. Nechápal, že jeden z ninjů dělal něco špatně. Důležité je, že jsem chtěl Odinovi přiblížit pohled na věc daného ninji aby poznal i druhou stránku věci. Když jsem se po 20 minutách neustálého a opatrného přibližování k pointě dostal na to důležité, byla reakce: "Koukej, tenhle dům má už rozsvícené Vánoční světla."

Pochopil jsem, že s Odinem není náš vztah na úrovni, aby hlubší debaty umožňoval. Často pociťuji ignoraci, když sděluji něco důležitého. Vzpomněl jsem si, že asi poprvé kdy jsem začal ignoraci vnímat bylo, když byl Odin na pěti-leté misi v cizině. Když jsme se po dlouhé době viděli, necítil jsem moc aktivní zájem mi naslouchat. Raději se řešili věci důležité navenek = známky, výsledky z ninjutsu. Nenalezl jsem však pochopení na úrovni myšlenek.

Odin jak si vzpomínám byl však skvělý a je doteď, ale více hluboko. Je možné, že se projevily známky mise. Zřejmě nikdy nepoznám Odinův kus života v těchto pěti letech. Samozřejmě velkou ránou musela být nemoc, kterí Odina postihla. Probojoval se tím a je z něho ted ale cítit již dva roky velké neštěstí a smutek. Hodně se možná kvůli tomuhle uzavřel do sebe. Vím, že před Frigg to tak být nemusí, ale předemnou určitě. Chtěl jsem se Odinovi přiblížit a zjistit jak se cítí ale nedokázal jsem to.

Myslím si, že pětiletá mise měla větší následky než by se zdálo a rád bych je vyjmenoval. Myslel jsem si v tu dobu, že se mě to netýká vůbec, že jsem již dospělí, ale 8. třída - třeťák tomu tak zdaleka nebylo. Ale myslel jsem si to, protože v porovnání s Thorem tomu tak skutečně bylo. Zaprvé přemýšlím, že mám celkově problém s tím mít někoho nad sebou a je tomu možná tak, že v době puberty jsem se opravdu musel formovat sám. Odin na mě nedohlížel. A když se objevil byla to domluva cestou "biče" (spíše křiku či zvýšeného hlasu). Dostkrát jsem si v raném věku dokázal sám poradit v tu chvíli těžkými situacemi a díky tomu možná získal i sebedůvěru, kterou si uvědomuji, že mám. Každá mince má dvě strany že...

Co mi leží na srdci je Frigg, která byla velice silná a obdivuji ji. Dodnes si pamatuji, když jsem byl ještě na základce a Frigg se mi rozbrečela při rozhovoru. Že jí Odin chybí, že svého snu ninjutsu se vzdala kvůli němu. A teď, že je to velice těžké období. Tehdy jsem se chtěl pomužnit a být Frigg oporou. Měla velice těžkou pozici, jelikož Thor potřeboval Odina. Bez debat... Odinova absence se velice podepsala na vzorcích chování Thora. Také si myslím, že podvědomě to Thor vnímá a myslím si, že vždy když se s něčím svěřil bylo to pouze Frigg. Ironií je, že to mám stejně. Frigg opravdu naslouchá.

Podle mě Odinova mise velice poškodila pár věcí. Mám obzvlášť strach o Thora. Chtěl bych náš vztah prohloubit a ne se k němu chovat tak, jak mě okolnosti (= mise) donutila. THore tímto se omlouvám v jaké roli jsem se k tobě někdy stavil. Ale vnitřně jsem zřejmě cítil, že musím zastat Odinovu roli. Tím jsme se oddalovali ještě víc, protože jsem popravdě úplně nevěděl co dělám. Z toho plyne můj první slib, který chci sám sobě dát. Tím je být THorovi tím, čím mu skutešně jsem.