Co tomu předcházelo

Poprvé, kde jsem se setkal v dospělejším věku s duchovním obsahem, bylo na střední. V jednu chvíli jsem rád trávil volný čas v městské knihovně za školou na Proseku. Už od malička mě vždy zajímala psychologie. A proto jsem v této sekci také trávil tolik času a hledal co mě zaujme. V této sekci nebo v sekci duchovní, která byla hned vedle, jsem narazil na vstupní dveře do tohoto světa. Knihu Žijte v souladu s vesmírem. Kniha pojednává o naší mentální síle a o tom, jak neomezené máme schopnosti a možnosti pohnout s naším životem kombinací síly myšlenky a činů. Hlavním principem je, že se vždy nakonec splní to co chceme. Pokud si to vizualizujeme, snažíme se do situace co nejreálněji vcítit a děláme všechny činy pro to, abychom tomuto cíli šli naproti — vždy se splní. Je až k zaražení, jakým způsobem se mi to v životě potvrdilo, když jsem se o to pokusil. Od drobných každodenních situací, přes vyhraného robota za 2000 Kč v uplně náhodné soutěži, po odehrané mistrovství Evropy v základu.

Čas plynul a s Miou, aktuálně mou bývalou přítelkyní, jsme se rozešli kvůli mé veliké chybě. A víte, jak se říká, že všechno zlé k něčemu dobré? Ne nutně pro každého to platí, ale u mě to vyvolalo velké osobní změny. To nastartovala veliká bolest, kterou jsme si oba protrpěli a s sebou si jí poneseme do konce života. To je však jiný příběh, který by měl dostat v tomto denníku prostor až budu připraven ho sepsat. Tyto pocity selhání a uvědomění si, že jsem ubližil někomu blízkému byly podobné těm které mě vedly k tomu se zklidnit na volejbale.

Dříve jsem nedokázal mít sám sebe pod kontrolou a dostával jsem kartu za kartou. Zklamal našeho trenéra, na kterého se po letech přišla na zápas podívat žena. A místo hodných kluků, o kterých doma básnil? Viděla mě jako utrženého ze řetězu jak nadávám sprostě na celou halu a dělám scény jako hovado. Hodně ho to mrzelo. V sezóně následovalo rozkopnuté okno za 8000 Kč, nespočet naražených pěstí z bouchání vztekem do země, rozkoplé dveře, celý beachový areál, který na mě zírá jako na blázna se znechucením. A tady jsem se rozhodl, potom co mi život vyprášil kožich, změnit poprvé. A právě tento trenér mi ukázal, jako první člověk, jak začít. Říkával mi:

Když jsem se dokázal změnit já v 50 letech, dokáže to každý.

A po rozchodu s Miou jsem se změnit musel podruhé. Uvědomil jsem si, že mé chyby pramenily z velkých charakterových nedostatků. Děkuji, že jsi byla tak silná a ukončila to. Abych dokázal mít lepší vztahy a lépe plnit role partnera, bratra, syna, otce, šéfa, zaměstnance a všeho ostatního, co mě potká. Ale v té opravdové hloubi duše si největší motivací ty. Je to zajímavé říkat, i když jsme od sebe půl roku a neviděli jsme se dva měsíce. Ale nestydím se za to, že jedno jak dopadneme, mou motivací je být lepší hlavně pro tebe.

Takže co přesně se začalo dít za ty změny? Na venek můžou vypadat malicherně. Pro mě to jsou všechno kroky, které mě za ten půl rok hodně posunuly. Přestal jsem hrát na počítači, úplně. Možná jsem si díky tomu uvědomil, jak moc důležitější činnosti kolem mne jsou a jak se dá trávit čas místo hraní. Jet autem za milovanou osobou nebo si s ní třeba jen zavolat. Druhá věc byla, a stále je, boj se závislostmi. Trvalo to sice déle, ale Pčko jsem opustil před dvěma měsíci. Možná už déle. Bez debat velký kazič mysli a nejhorší na tom je, že to člověka ovlivňuje na úrovni podvědomí. Boj s dalšími stále pokračuje. Jezení zbytečného cukru, ponocování a naopak závislosti na dlouhém vyspávání. Pryč s tím. sociálním sítím naštěstí vzdoruji odjakživa. Začal jsem aktivně číst a to byla věc, která mě potkala v ten správný čas. Miluji čtení a hlavně knihy o seberozvoji. Do budoucna bych se dostal rád ke knihám, které poslouží k práci. Knihy mi otevřely oči. V tom, jak bych rád, aby vypadal můj vnitřní řád. Zdůraznit vnitřní pravidla a ostatní osobní návyky. To poté umožní člověku se opravdu posunout a mít jasno ve své identitě. Chyba, která se udála v našem vztahu s Miou, byla právě v období, kdy jsem se sám sobě ztratil, nevěděl jsem co chci, kdo přesně jsem a porušil hodnoty, za kterými si sám stojím.

Kroužek náboženství

Tohle všechno předcházelo slůvku ANO, které jsem dal Cvetkovi za jeho nabídku z minulého týdne. Seděl jsem v NTK na Dejvicích a byl ponořen do papíru na test z matiky. Oslovil mě mladý muž a mladá žena. Uvolnil jsem stůl od sešitů a začal poslouchat. Cvetko začal klást otázky, které ve mně silně rezonovaly. I když používal jinou symboliku, chápal jsem ho dokonale. Mluvil o lidském štěstí a o zlu či dobru v člověku. Zeptal se mě, jestli nechci v úterý přijít a začít studovat knihu náboženství, která používá méně symboliky a vykládá náboženské texty srozumitelněji. Přikývl jsem a v 11:00 jsem stál před dveřmi na Rooseveltově na Dejvicích. Když mě Cvetko vyzvedl, vešel jsem do místnosti, kde již seděla teta Erika, se kterou jsme v angličtině četli na střídačku úvod knihy, na jejíž jméno si teď nevzpomínám. Pak jsme o věcech debatovali a bylo to opravdu zajímavé. Ač oni používali hodně slova jako Bůh, Ráj na zemi, a já více moderní slova jako vesmír, chápali jsme se. Důležitá je pravda za těmito slovy, ne symbolika, kterou se tuto pravdu snažíme popsat. Povídali jsme si přes hodinu se starou babičkou a mladým duchovním klukem a já si říkal, jak skvělý pocit to je.

Ať už jsem se do této místnosti dostal jakkoliv, rád bych vypíchnul hlavní pointu. Kniha 7 návyků skutečně efektivních lidí popisuje principy. To jsou jakési pravdy, které cítíme každý v sobě. Pokud z jakýchkoliv důvodů jednáme proti těmto pravdám či principům, máme často výčitky svědomí nebo nějaký vnitřní konflikt. Jak každý člověk jedná s osobou, která mu pomohla dostat nohu z kamenu, mezi které se mu zaklenula? Cítí vděčnost a chce mu to oplatit, nebo ho podrazit? Co cítíme srazí-li někdo starou babičku ve spěchu na autobus? Zármutek nebo radost? Jsou to jednoduše postoje lidí, které se odpradávna nezměnily a společnost plná lásky je na nich postavená. Vnímám to nyní tak, že přesně tyto principy = pravdy od pradávna = Bůh.

Ano, jsem to opravdu já, který seděl na studiu náboženství. Sám sobě bych se dříve smál, ale chci blíže pochopit, co je uvnitř mě. Vím, že toto je cesta, která mi pomůže být lepší, hlavně pro tebe, Mio. Neviděli jsme se dlouhou dobu, nepovídali jsme si dost dlouho, tak jak jsme měli zvykem, ale stejně si s tebou povídám uvnitř sebe. Víš proč? Když byly pro mě ty nejtěžší časy, kdy jsem chtěl tak moc všechno vrátit, abych tě mohl zase vzít za ruku a odvést si tě s sebou, chybělo mi to natolik, že jsem si tě vzal tak, jak na tebe nejraději vzpomínám a uzavřel do sebe. Stala ses uvnitř mě takovým kompasem dobra, které mi radí co dělat a co nedělat.

Dokonce jsem si nedokázal představit člověka, se kterým bych se o tomto podělil. Možná 2 přátelé, nebo mamka, ale moc jistý si nejsem. Však bych to bez váhání a s radostí řekl tobě, Mio. Všiml jsem si, že jsem začal psát, jako bych to říkal tobě. Ani nevím, proč. Zřejmě jsi pro mě jediná, která by to dokázala pochopit a upřímně mě vyslechnout. A jak se teď nebavíme, nebylo by divné ti jen tak tohle napsat? Spíš ti to někdy řeknu sám. Ironií je, že si mi zrovna dneska napsala a řešilo se téma, jestli mě mrzí, že už se nebavíme. No upřímně, imaginárně si s tebou každý den povídám v mé hlavě. Takže mi chybíš hodně.