Po dlouhé době jsme se s Miou opět setkali. Byli jsme spolu dva dny zasebou. První den s kamarády, druhý den na Silvestra. Sama si mi řekla teď po Silvestru, že to tam z tvé strany prostě už není. Mně ty společné dny přišly krásné jako dřív. Je pravda, že jsem se tě celou tu dobu snažil dostat zpátky, celý ten půlrok.

Snažil jsem si vyvrátit, proč tě vlastně miluju a najít důvody proč již nemilovat. Ty jsem ale nenašel. Neumím to vysvětlit racionálně. Miluju tě prostě jen tak, jakkoli se chováš, bezmezně a bez hranic. Nechápu co to je. Jsi ve mě jak přibitá hřebíkem a nemůžu tě dostat ven. A bylo tomu tak vždy. Kéž bych já, do sebe často uzavřený paličák, dokázal přenést to co mám v sobě na tebe a rozbít tu obrovskou skořápku, kterou teď kolem svého srdce máš.

Chápu, že to tak máš, že jsem to způsobil. Kéž bych ti ale doháje dokázal nějak vysvětlit a ty to dokázala pochopit, že jsem tě nikdy ani trochu nezradil mým srdcem. Ani špetkou mých citů, které teď z mých očí tečou po proudech, jsem tě nezradil. Vím, že jsem to celé zastavil až před úplným zhřešením. Že i to bylo do té doby dost a tebe boleli a stále bolí ty představy, že já a nikdo jiný... Ale doprdele... Jak se zpívá teď snad nonstop v rádiích:

It's not the fact that you kissed him yesterday, it's the feeling of betrayal...

Byl to jenom fakt, bez žádného citu. Ale nedokážu vysvětlit jak moc velké selhání. Moje srdce ale vždycky bylo ve tvých rukou a nikdy je neopustilo. Když jsme ještě byli spolu, tak jsem prožíval obrovskou bolest jen z toho, když jsem koukal na film ve kterém klukovi odešla jeho láska. Ať už rozchodem, smrtí, jakkoliv. Představoval jsem si na jejich místě mě a tebe a často mi to spustilo slzy. Mio byli jsme jedno a já chci křičet! Lásko vraťme to, vrať se! Jestli jsme to opravdu my, co spolu být máme.. ZLOMÍME TO. TU BOLEST. TU BEZMOC. TU SAMOTU. UMŘELA SI MI. UŽ NEEXISTUJEŠ. A TAK HODNĚ TRPÍM A TRPĚT BUDU. Třese se mi teď celý tělo a svrbí mě ruka a zuby, nejde mi skoro psát. Jestli to bylo tak pravý jak to cítím teď já, není možný aby se to nevrátilo. Tohle nejde nahradit. Musím se přemlouvat abych psal dál...

Kdysi jsem ti nedokázal odpovědět na otázku, jak to s tebou vidím do budoucna. Tohle je ale jak moc pravou lásku jsem cítil. Hlubokou jako samý oceán.